Nejstarší doklady osídlení Pojizeří jsou staré až 250.000 let, období starších čtvrtohor – pleistocén. Podél Jizery se pohybovaly malé skupiny sběračů a lovců. Terén byl porostlý severskou tundrou nebo stepí, podle toho jak se střídaly jednotlivé cykly ledových a meziledových dob.

Přibližně v polovině 6. tisíciletí před n.l., v mladší době kamenné – neolitu se v Čechách objevili lidé jejichž kultura a způsob obživy se výrazně lišil od předchozích lovců. Tito lidé pěstovali obilí a chovali dobytek, vyráběli keramické nádoby a technologii výroby kamenných nástrojů dovedli takřka k dokonalosti.

Při stavbě rychlostní silnice R10/R35 v roce 1998 byly učiněny významné objevy. Nedaleko bývalé samoobsluhy byl nalezen relikt sídlišť z mladší a pozdní doby kamenné a z mladší doby bronzové. Dva objekty byly interpretovány jako hliníky, u ostatních objektů šlo o běžné sídlištní jámy. Z obou hliníků pochází značné množství broušené a štípané indurstrie. Bylo nalezeno také mnoho keramických střepů. Dle skladby nálezů se pravděpodobně jednalo o dílnu na výrobu broušené a snad i štípané industrie.

Mladší doba bronzová – cca 1500 až 750 let před n.l. přinesla opět husté osídlení celého Pojizeří . Lidé skupiny kultur popelnicových polí a lidé kultury lužické žili v mnoha malých vsích.

V průběhu 4. a 3. století před n.l. v několika vlnách obsadili Keltové Čechy a podrobili si původní obyvatelstvo . Od přelomu 3. a 2. století před n.l. Keltové pronikli až k dnešnímu Turnovu . Keltská civilizace přinesla znatelný pokrok . Používání železa se stalo běžným , Keltové používali při obchodování peníze , znali hrnčířský kruh a mlýnek na obilí.

Už před zlomem letopočtu se ztrácí doklady dalšího rozvoje keltské kultury a objevují se nálezy germánského osídlení – doba se označuje jako římská . Ta se jeví v některých oblastech materiální kultury jako civilizační pokles , mizí některé specializované technologie a nástroje . Předpokládá se , že alespoň část Čech osídlil nejprve kmen Hermundurů a nedlouho potom Markomanů . Příliv germánského obyvatelstva do Pojizeří se odrazil výběrem specifických míst pro sídliště . Germáni preferovali polohy v bezprostřední blízkosti vodních toků nebo u pramene a to více méně v rovinatém terénu.

V první polovině 6. století, v etapě dějin, která je označována jako doba stěhování národů opustila část germánského obyvatelstva Českou kotlinu. Do mocensky uvolněného prostoru začaly od počátku 6. století přicházet jednotlivé vlny slovanského obyvatelstva . Ovšem nepřišli do opuštěné země, předkládá se , že Slovanů mohlo být snad jen 10% oproti obyvatelstvu , které v Čechách zůstávalo z dřívějších dob. Úrodné oblasti kolem Jizery se tak staly od 6. století domovem nového etnika. Osídlení v 8. až 10. století mělo ostrůvkovitý charakter. Jednotlivé sídelní oblasti byly navzájem odděleny souvislými , těžko průchodnými lesy. Takovou uzavřenou oblast tvořilo i území kolem středního toku Jizery , oddělené bažinami Jizery a Labe , lesy od středních Čech a Mělnicka i od sídelních oblastí na Jičínsku . O slovanských osadách v Pojizeří příliš mnoho nevíme . Archeologové prozkoumali několik hradišť – Chlum, Hradec u Mnichova Hradiště , Mužský či Poráň, ale z desítek vsí máme jen náhodně nalezené zlomky keramiky. ів роше ів роше каталог